reklama

Vítejte... Dnes je 22.11. 2019 03:11
Svátek má: Cecílie, blahopřejeme!
SEZNAMKA SEZNAMKA - celkem příspěvků: 2312
EMAIL: muzivdamskem(zavinac)seznam.cz
ICQ: 254-813-786
Název příběhů: Jak jsem se stal holkou
Vložil: Felk, email: pave.pavel@quick.cz
Vloženo: 29.12.2008 - 20:07:37
Příběh:

V domě, kde jsem bydlel s mámou byl obchůdek, ve kterém se v průběhu let vystřídalo mnoho nájemců s rozličným tovarem, a nyní v něm byl ochod s dámským prádlem a jinými titěrnostmi. Když jsem šel do a ze školy domů, neopomněl jsem se zastavit u výlohy a podívat se na její obsah. Vystavené prádélko mně fascinovalo a já jsem si uvědomil, že podobné mi vlastně máma dávala ještě nedávno na základce, než jí upozornila ředitelka školy, že prý se to nehodí, aby kluka oblékala do něčeho něco takového a tím pádem jsem měl s jejím nošením utrum, a tak jsem se jen mohl dívat. S majitelkou obchodu jsem se dosti často setkával buď v domě, nebo před obchodem. A tak jsme se tedy od vidění znali a z toho důvodu se mě mnohdy zeptala, jak se mi to vystavené prádlo ve výkladu líbí. Po pravdě jsem jí odpověděl, že se mi líbí a že lituji, že nejsem holka, protože bych je mohl mít a nosit. ?A copak nutně musíš být holka abys je nosil?? opáčila. ?Ne, nemyslím si to, ale před časem se to ředitelce školy nelíbilo a tak mi to máma zatrhla.? ?Takže jsi je nosil,? konstatovala a dlouze se po mě podívala, ale nic dalšího neřekla. Od tohoto našeho rozhovoru uplynul nějaký čas a já si na něj vždy vzpomněl, když vyměnila výlohu, vždy, když dostala nové zboží. To pondělí bylo poslední před začátkem pololetních prázdnin a nám odpadly popolední hodiny a tak jsem se ocitl před domem v době, kdy majitelka obchodu otvírala krám po polední přestávce. Když mě spatřila, vyběhla ven a požádala mě, že si musí odskočit a zda-li bych jí v krámě nepočkal až přijde, protože by byla nerada, kdyby musela nechat zavřeno. Souhlasil jsem a vešel za ni do obchodu a sundal si školní batůžek, bundu pověsil na věšák v kanceláři. Bloumal jsem po obchodě a prohlížel si zblízka ty ženské titěrnosti a cítil jsem, že mám nějak doslintané trenky, které mi nyní máma dávala a nechtěla rovněž slyšet o imitaci kalhotek ? slipech . Klaply dveře a vstoupila do nich zákaznice. Bylo na ní vidět, že je jaksi nesvá, protože čekala prodavačku a ne ?mlaďocha.? Nevím, co mě to napadlo ale zeptal jsem se jí, co si přeje a jestli bych jí nemohl pomoci já. Znovu se zarazila a pokývala hlavou, že by si chtěla koupit prádlo, tedy kalhotky. Ze své předchozí toulky jsem tušil, kde požadované mám hledat a tak jsem před milou zákaznicí vyložil v igelitových sáčcích poskládané kalhotky. Nerozhodně se v nich přebírala jako by nevěděla, které by si měla vybrat a já se modlil, aby již přišla paní vedoucí. Ta žena se na mě podívala, a já, jako by mě pobídl sám rarach Asmodej, jsem jí řekl, že by jí podle mého úsudku velice slušely tyhle kalhotky s potiskem srdíček, a jak se dívám, i velikost by odpovídala a nejsou drahé. ?Tak já dám na vás a vezmu si dvoje,? řekla. Pak mě padly oči na košík s výprodejovými punčocháči a nabídl jí, že aby to bylo za rovnou stovku, mohla by si k nim nějaké vybrat. Zase usmála a jedny si vybrala. Mezitím přišly do krámu další ženy a dívaly se na mě. A já zase se rozhlížel jestli je už přítomná paní vedoucí. Byla. Oddychl jsem si, ale ne na dlouho, protože dáma, jež byla na řadě odmítla její pomoc a chtěla, abych jí obsloužil já. Předchozí kupující už zaplatila a tak jsem se obrátil k dobře oblečené ženě s dotazem, co si přeje. ?Chtěla bych nějakou exkluzivní soupravu, nejraději saténovou. Můžete mi něco nabídnout?? Horečně jsem přemýšlel, kde jsem na své předchozí toulce obchodem něco takového viděl a tu mě přispěchala na pomoc paní vedoucí a nasměrovala mě správným směrem k příslušnému regálu a pokračovala v obsluze další zákaznice a po očku mě pozorovala. Já jsem před svou zákaznicí vyložil několik souprav a jak jsem zjistil, opět jsem se trefil i velikostí. ?Mohu si ten sáček rozdělat a podívat se?? zeptala se a já se nerozhodně podíval na šéfovu, a když přikývla, řekl jsem jí, že ano, tak jednu soupravu rozdělala. Modrou. Obsahovala košilku a volné francouzské kalhotky. Rozdělala i bílou s tím rozdílem, že kalhotky byly klasického střihu. Ona dáma se na mně tázavě podívala s němou otázkou, které si má vzít. Pokrčil jsem rameny a řekl jí, že to záleží na jejím vkusu a jakou má barvu ráda, a že když mi ji poví, rád vyhledám tu její. ?A jaká barva se líbí vám? Které byste mi doporučil?? ?To máte těžké, říká se, že modrá je barva pro chlapečky a mě se skutečně ta modrá souprava zamlouvá a líbí více, ale zase i ty bílé jsou klasického střihu. Ty francouzské jsou zase volnější a tak moc nepřekážejí,? chtěl jsem dodat, že třeba při prstíkování, ale nakonec jsem to raději polkl. Nestačil jsem svou myšlenku rozvést, když mi ta dáma řekla, že si tedy vezme obě soupravy. A zase mě jaksi ponoukl sám Asmodej, a tak jsem dodal, že když už do sebe investuje, tak bych jí doporučil, aby si k nim koupila i kouřové wolfordy s plastickým vzorem, že by určitě šly k jejímu kostýmku co má na sobě. Zase na mně dlouze podívala a řekla: ?Tak mi je ukažte.? Trochu jsem znejistěl, protože jsem si nebyl jistý, má-li je šéfová na skladě. ?Támhle jsou,? řekla a já jsem donesl na pult požadované. ?Vezmu si je?, řekla po krátkém zaváhání. A já jsem její nákup donesl k pokladně. Zaplatila bez mrknutí oka a na rozloučenou mi řekla, že takhle ještě obsloužená nebyla a že se určitě sem vrátí. Čas uběhl jako voda a já jsem si uvědomil, že budu muset jít domů a tak jsem se rozloučil s šéfovou a když mě pouštěla zadem do chodby domu, dala mi pusu a špitla: ?Pavlo, moc tě chci, ale opravdu moc.? A zase nevím, co mě to napadlo, že jsem jí vyhrnul šaty a sáhl jí do klína. I přes punčocháče jsem cítil, že má vlhké kalhotky. Stáli bychom tam asi hodně dlouho, a nebýt zvonění telefonu v její kanceláři, asi bychom u těch dveří stáli doposud. Ještě jedna dlouhá pusa a Eliška, jak se paní vedoucí jmenovala, dodala ještě, že by takového příručího v obchodě jako jsem já, přivítala. A já si zase pomyslel, že by se mi taková brigáda docela dobře zamlouvala, protože po pololetkách jedeme se školou na hory a nehledě na to bylo pro mně vzrušující zážitek a potěšení mít alespoň možnost se těch ?titěrností? takhle dotýkat a moc jsem nepřemýšlel nad tím, proč mě vedoucí oslovila ve femininu a proč mě chce. Doma jsem kupodivu velice rychle udělal úkoly na druhý den, ale to již přišla máma a já ji pověděl o svém odpoledním ?dobrodružství? dole v obchodě. Pro změnu se na mne dlouze zadívala ona a než jsem stačil cokoliv říci, zazvonil domovní zvonek. Když jsem otevřel dveře, stála v nich paní vedoucí z našeho obchodu. ?Mohu dál?? zeptala se a já přisvědčila pozval ji dále a zavedl ji do obýváku, kde již seděla máma. Ještě jsem se jich zeptal vezme-li si s mámou kávu. Přisvědčila a já jsem odspěchal do kuchyně ji připravit. Když jsem se vrátil, seděly obě u stolku a povídaly si a já jsem zaslechl: ??že by mě o pololetkách vzala k sobě na brigádu a kdybych měl zájem, že by přivítala i dlouhodobou výpomoc v obchodě, protože se dnes přesvědčila, že bych byl pro ni platným přínosem.? Máma se na mě zase podívala a podotkla, že jak se říká: ?Kdo má být oběšen, ten se neutopí. Tys měl přijít na svět jako holka, jak jsem si přála. Ale myslím si, že ti neuškodí, když si sám vyděláš na svůj počítač.? Pro změnu se Eliška podívala tázavě na mámu a na mě, ale nic neřekla, a já si pomyslel, zda-li má ještě na sobě ty vlhké kalhotky. ?Tak jsme domluveni, ale málem bych zapomněla, něco jsem vám přinesla,? řekla a sáhla do kabelky a každému podala jeden balíček. Byl jsem samozřejmě zvědavý, co nám vlastně Eliška donesla. Prvně svůj balíček otevřela máma a já ji následoval. Její údiv, stejně jako můj, byl nefalšovaný. Máma, stejně jako já, jsme v nich našli kalhotky, já modré a máma bílé s drobnými květy a přidala k nim i krabičku s punčocháči. Eliška podotkla, že je to v podstatě má odměna za mojí odpolední výpomoc v obchodě a že si myslí, že ženská nikdy nemá dosti prádla. ?To je sice pravda, Eliško, ale přece Pavel není holka? Nebo snad je?? odpověděla otázkou máma. Místo ní jsem Elišce odpověděl já. Mami, mě se ty kalhotky líbí a víš sama dobře, že jsi mi je do nedávna dávala také.? Na to nic neřekla a Eliška se mezitím zvedla s tím, že již musí jít. A na mě se obrátila a řekla, že by byla ráda, kdybych zítra v podvečer za ní přišel do obchodu, že by mi ještě jednou vysvětlila co všechno kde hledat. Já jsem hodně rychle šel schovat právě nabyté kalhotky a punčocháče aby nedráždily mámu a těšil se na zítřek, že si je zase po dlouhé době obléknu. Když jsem si ráno oblékl a šel do koupelny, máma byla na odchodu do zaměstnání a když jsem jídal pusu na rozloučenou, poprvé se na mě usmála a řekla, že jsem si tedy prosadil svou, ale nechce na mě slyšet žádné stížnosti. V ten den jsem byl ve škole dosti nepozorný, ale všechno proběhlo dobře a když skončilo vyučování spěchal jsem domů nachystat si úkoly na druhý den a hned v podvečer jsem seběhl dolů a zaklepal na dveře z chodby, protože bylo po páté hodině. Eliška už měla zavřený krám a ještě pracovala ve své kanceláři, kam mě zavedla. Protože jsem přišel za ní v domácích krimplenových dámských kalhotách, které jsem nosil místo tepláků a bylo to jediné dovolené ?holčičí? oblečení, které mi máma povolila, sjížděly kalhoty po punčocháčích dolů a já si je neustále povytahoval. ?Jsem ráda, Pavlo, že jsi přišla.? ?Proč Pavlo?? vyhrkl jsem. Eliška se usmála, přistoupila ke mně a stáhly mi kalhoty a já zůstal před ní stát jen v těch punčocháčích, pod kterými prosvítaly modré kalhotky, které mi včera dala. ?Protože punčocháče a kalhotky nosí jenom holky přestože některé mají i šulinka. Nemyslíš?? a vzala mě do náručí a dala mi pusu. ?Jsem moc ráda, Pavlínko, že jsi za mnou přišla, moc po tobě toužím a moc tě chci.? A hned mě ty krimplenové kalhoty svlékla úplně. Rázem mi bylo jasné jak to s tím chtěním myslí. Eliška byla o mnoho mnoho let mladší než máma a moc se mi líbila a dokonce v mých snech hrála tu hlavní úlohu. Tentokrát jsem jí jen nevyhrnul šaty, ale rovnou jsem jí je přetahoval přes hlavu. Pomohla mi s nimi a i ona stála přede mnou jen v punčocháčích a kalhotkám a navíc měla ještě košilku a podprsenku. A jak jsme byli v objetí, podařilo se mi hned na poprvé rozepjat jí podprsenku a osvobodit její prsy z vězení. Jak jsme se dopotáceli na pohovku nevím, ale oba jsme měli kalhotky hodně mokré, o čemž jsme navzájem přesvědčili. Jen jsme dopadli na pohovku, přisál jsem se k jejím vztyčeným bradavkám a druhou rukou jsem jí zabloudil do klína, a vedle švu jejích punčocháčů jsem ucítil pod prsty malou dírku jak uteklo očko. Jeden prstík sem a druhý tam a cesta k jejímu pokladu byla volná, protože měla na sobě volné francouzské krajkové kalhotky a nebyl problém je odhrnout stranou. Její lasturka byla horká a ještě víc hodně vlhká a zcela otevřená a tak zakrátko jsem narazil na poštěváček, který jsem hledal. Jen malou chvilku jsem si s ním hrál, a Eliška se prohnula a v dlaních jsem ucítil proud jejich šťáviček. Eliška také nelenila a hladila mně přes punčocháče a kalhotky a já cítil jak se penísek napíná a slintá čím dál víc. A tak mě jednoduše punčocháče stáhla i s kalhotkami. Jen se peníska dotkla svou tlapkou, v ten okamžik ji obličej skropil výstřik semene. Tímtéž jsem ji posloužil i já a tak jsme za chvilku oba nazí leželi vedle sebe, přerývavě oddechovali a já jsem znovu prožíval slast svého prvního orgasmu s ní. ?Eliško, já bych to chtěl zkusit jako holka, když mi říkáš Pavlo,? navrhl jsem jí. Viděl jsem, že jí má žádost překvapila, ale nějak mile, jak jsem vycítil. Roztáhla nohy a já jsem se překulil na ní a znovu jsem se přisál k bradavkám abych se po chvíli zavrtal do její mušličky. Poprvé jsem v puse a na jazyku ucítil její ženskost a na rtech jsem ucítil vystouplý poštěváček, jenž mi nahradil bradavku. Eliška sebou vrtěla tak dlouho, až jsme se zase překulili a pro změnu jsem pocítil, že mám peníska v její puse. Naše touha se dostala do nebeských výšin a oba jsme současně směřovali k výbuchu. A zase to byla Eliška, která se na mě posadila, a já jsem cítil, že jsem hluboko v ní. Chtěl jsem z ní před ejakulací vyklouznout, ale nedovolila to, že se můžeme milovat až do konce. Na chvilku se zastavila a já jsem tohoto okamžiku využil a vzal jsem si její prsy do dlaní, byly tuhé a napjaté? A když se Eliška znovu pohnula nevydržel jsem to rovněž a celičkou jsem ji vyplnil, ještě chvíli na mě seděla a já se díval na její profil. Pak se sesula vedle mě dala mě pusu a vzala jedny pohozené kalhotky a oba utřela. Chtěl jsem si vzít ty svoje, ale zakroutila hlavou, že ne a ze zásuvky svého stolu vzal dvoje bílé krajkové kalhotky a jedny mi hned natáhla a dala mi i čisté punčocháče. ?Tak Pavlínko,? řekla ?konečně se mi podařilo z tebe udělat holku a nemusíš se starat o to, jestli jsou kalhotky i pro kluky. Vzpomínáš si na to, co jsem ti před časem řekla?? Přikývl jsem hlavou, že si na ten rozhovor vzpomínám. ?Když jsem tě pozorovala včera, jak jsi obsluhovala zákaznice, pořád jsem měla před očima holku, po jaké už dávno toužím a chci ji mít. A ten šulinek, co máš v kalhotkách, je můj živý robertek.? Mezitím se také oblékla a společně jsme vyšli na chodbu. Poslední pusa a poslední pohlazení přes kalhotky. ?A abych nezapomněla, zítra si tě zkontroluji, jestli jsi zůstala holkou??


zpět nahoru  nahoru
Název příběhů: Jak jsem se stal holkou
Vložil: Pave, email: pave@atlas.cz
Vloženo: 13.03.2009 - 15:07:48
Příběh:

Celý den jsem strávil ve škole a po ní mě navíc čekaly pracovní záležitosti. Rozhodl jsem se, že si je zpříjemním kvalitním čajem, a tak jsem se vydal do nedaleké čajovny. Z Karlova náměstí to byly asi tři minuty pěší chůze. Někdo mi ji doporučil na přednášce, tak jsem se ji rozhodl vyzkoušet. Byla docela schovaná. Musel jsem projít průchodem a i pak byly dveře skryty v zeleni a spíš bych tipoval, že ta cestička vede k někomu do domu. Uprostřed Prahy nevídaná věc. Vevnitř jsem se vydal doprava a usadil se na pohovce. Měl jsem tak přímý výhled na vchod do kuchyňky. V čajovně byl příjemný klid, který dobarvovala tibetská a zároveň meditační hudba. Vytáhl jsem svůj notebook a čekal než mi najede systém, abych se mohl pustit do programování. Dost času, abych se na chvíli zamyslel. Okolí mě často mělo jen za někoho, kdo rozumí počítačům a o nic jiného se nezajímá. A mě přitom trápila celá řada věcí. Někdy jsem měl pocit, jakoby na mě dosedla celá tíha světa. Ptal jsem se sám sebe, proč s tím někdo něco neudělá. Měl jsem snad přestat programovat a začít zlepšovat svět. Možná by bylo lepší, kdyby bylo vše naopak, kdybych byl schopný problémy světa ignorovat. Pak bych mohl být možná i šťastný. Z kuchyňky vyšla čajovnice. ?Dobrý den, tak vy byste chtěl být svým opakem?? ?Dobrý den, nerozumím vám. Vždyť jsem nic neříkal.? ?Tenhle pocit má u nás hodně lidí. U někoho tato hudba způsobí, že své myšlenky začne říkat nahlas aniž by si to uvědomil.? ?Aha, zajímavé. To se mi ještě nestalo. A vy mi snad můžete takové přání splnit?? ?Já sama ne, ale mohu k jeho splnění pomoci. Už jste si vybral čaj?? ?Něco mě zaujalo, ale nechám si dnes doporučit něco od vás.? ?Dneska tu mám speciální várku Železné bohyně milosrdenství. Dáte si?? ?Ano, budu se těšit. Tu už jsem dlouho neměl.? Začal jsem se věnovat své práci a dával si pozor, abych opět nemluvil nahlas. Donesený čaj jsem si v průběhu večera třikrát zalil a pak jsem se už rozhodl vyrazit domu. Spolu se zaplacením jsme si vyměnili s čajovnicí úsměvy a popřáli jsme si krásný zbytek večera a dobrou noc. Čekal jsem, že po tak velké dávce čaje se mi nebude chtít spát, ale opak byl pravdou. Další práce musela počkat. A druhý den to začalo. Byl jsem ve svém bytě a doháněl resty předešlého dne. Postupně mi však docházely nápady, jak se hnout dál a už napsaný kód mi přišel chaotický. Rozhodl jsem se, že si radši dám sprchu, po které jsem čekal, že mi půjde vše lépe. Cestou jsem si všiml, že je mé oblečení nějaké divné. Pásky u pantoflí mi nedokázaly pevně držet nohu a ještě nohavice u tepláků byly delší. Nevěnoval jsem tomu zatím přílišnou pozornost. V koupelně jsem se svlékl a vlezl do sprchy. V tu chvíli jsem si všiml, že jsem nějaký tlustý. Jak na břiše tak na prsou byly vidět tukové polštáře. Uznávám, že jsem vůbec nesportoval, ale takhle přibrat jsem musel během několika dní a nemohl jsem si vzpomenout, co by mohlo být příčinou přibývajících kil. Řekl jsem si tedy, že se svou váhou budu muset něco udělat. Vzal jsem si šampon a dal si jako obvykle jen takový bobeček na ruku a nanesl si jej do vlasů. Ihned jsem si uvědomil, že s mým účesem na ježka není něco v pořádku. Dokonce jsem byl schopný natáhnout konečky vlasů, abych na ně viděl. Rychle jsem si smyl šampon ze vlasů, natáhl se pro osušku, do které jsem se zabalil, a vylezl ven. V zrcadle jsem viděl, že mé vlasy jsou opravdu delší a i světlejší. Normálně jsem měl vlasy černé jako uhel. Ale to nebylo všechno. Můj obličej byl nyní kulatější a také baculatější. Nechápal jsem jak je to možné. Já, který jsem měl pomalu přezdívku kost a kůže. Všiml jsem si ještě jedné věci. V zrcadle jsem viděl jen svou hlavu a kousek krku, což bylo méně než obvykle. Dostal jsem trochu strach, ale rozhodl jsem se ještě počkat a za doktorem případně vyrazit později. Vrátil jsem se k práci. Bohužel k žádnému zlepšení nedošlo. Vše mi přišlo složité a měl jsem pocit, že mi bude trvat celý den než pochopím, co jsem v posledním týdnu naprogramoval. Dařilo se mi aspoň soustředit, ale to jen do chvíle než mi spadly před oči vlasy. Ty které jsem před chvílí sotva viděl, dorostly tak, že mi sahaly až pod oči. Chtěl jsem se jít podívat do koupelny, ale vstávání bylo nějaké těžší, celé mé tělo bylo nějaké těžší. Vyhrnul jsem si tričko a viděl, že přibyla další vrstva tuku a měl jsem už i pořádná prsa. Bradavky byly také o dost větší. S lehkým funěním jsem doběhl do koupelny. Nejen, že moje vlasy byly delší a měly hnědou barvu, ale také můj obličej dostál dalších změn a byly na něm patrné vrásky. Vypadal jsem o deset let starší. Pořád jsem si myslel, že se mi vše zdá. Ráno jsem nesnídal, tak jsem si pomyslel, že musím blouznit z hladu. Došel jsem do kuchyně a otevřel ledničku, abych si udělal mísu zeleninového salátu. Jaké však bylo mé překvapení, když v lednici kromě ovoce a zeleniny byly také dvě šišky salámu, na které jsem měl z neznámého důvodu chuť. Přesto jsem odolal a vzal si jen rajče. To mi najednou přišlo bez chuti, i když jsem si den předtím pochutnával na rajčatech ze stejného nákupu. Má halucinace nepřestávala. Došel jsem zpátky do pracovny, abych našel nějaké vysvětlení na internetu, ale počítač byl pryč. Zděsil jsem se, protože ne všechno jsem měl zálohované. Přemýšlel jsem a pátral v paměti po příčinách toho, co se mi dělo, když jsem si vzpomněl na návštěvu čajovny. Musel jsem tam zajet. Doufal jsem, že budou mít otevřeno. Když jsem si bral klíče od auta, tak jsem si všiml, že na stolku je vedle Hospodářských novin položená krabička cigaret. Měl jsem sice kamaráda, co kouřil, ale ten už u mě dlouho nebyl. Děly se divné věci a mě se chtělo čůrat. Odešel jsem na záchod a zvedl prkýnko. Přes mnou pneumatiku jsem si na něho neviděl, navíc mi připadal nějaký menší a na poprvé se mi nepodařilo úplně přesně zamířit. Spláchl jsem a do zrcadla jsem se radši už nepodíval. I bez něho jsem věděl, že mé vlasy jsou světle hnědé a dorůstají až k bradě. Musel jsem si je odhrnout za uši. Neztrácel jsem už čas a vyrazil jsem, tak jak jsem byl, v teplácích a tričku. Auto jsem měl před barákem. Dovnitř se mi lezlo hůře než obvykle. Pás jsem musel vytáhnout podstatně dále a ještě následovalo šoupnutí sedačky, abych dosáhl na pedály. Přede mnou i za mnou bylo auto. Vepředu nebylo dostatek místa, abych vytočil kola tak, abych vyjel rovnou ven. Rozhodl jsem se couvnout, ale nějak jsem to přehnal s plynem a narazil do auta za mnou. Radši jsem ani nevylézal a chtěl jsem vyjet. Zařadil jsem však místo jedničky trojku a auto mi chcíplo. Na druhý pokus se mi vyjet povedlo, ale vjel jsem někomu do cesty a svou nelibost mi musel dát najevo troubením. Čekala mě cesta přes polovinu Prahy, spousta semaforů a křižovatek. I když jsem věděl kudy jet, pražský provoz mi náhle nebyl zrovna příjemný. Auto mi opět jednou chcíplo, když jsem se musel rozjet do kopce na semaforech. Jen tak tak jsem nenarazil do auta za mnou. Podruhé jsem se radši rozjel s pomocí ruční brzdy. Když jsem dorazil do centra, nesnažil jsem se ani najít parkovací místo a zaparkoval jsem na chodníku. Cestou k čajovně bylo pár schodů, jejichž zdolání bylo namáhavé a navíc byly dveře čajovny zamčené. Měly otvírat až za čtvrt hodiny. Podíval jsem se na sebe. Mé ruce byly drobnější, před oči mi padaly zase o něco delší a světlejší vlasy. Z mého těla se stávala koule. V tu chvíli jsem si všiml, že je naproti hospoda. I když jsem byl abstinent, tak jsem dostal neskutečnou chuť na jedno vychlazené pivo. Na chvíli jsem si tam sedl ke stolu, a i když jsem měl za to, že jsem tam nikdy nebyl, tak mi to místo připadalo známé. A pivo mělo krásný říz. Skoro se mi nechtělo odtamtud vstávat, jak mi najednou bylo příjemně, ale nechtěl jsem zůstat tlustoprdem a tak jsem s jistou námahou vstal, vyšel ven a pokračoval do čajovny. Ta byla prázdná a k mé radosti v ní byla stejná čajovnice, co mě obsluhovala den předem. ?Dobrý den, pojďte se posadit. Čekala jsem, že přijdete.? ?Jako bych měl snad na vybranou! Podívejte se, co se se mnou stalo a mám za to, že za to můžete vy!? ?Trochu. Jsem jen prostředník, který dává možnost lidem splnit si svá přání.? ?Copak jsem si něco takového přál?? ?Ano. Chtěl jste být svým opakem a to se vám splní. A i když se vám může zdát, že se vám hroutí svět, tak na konci vás čeká šťastný život. Tedy to, po čem jste tolik toužil.? ?Tomu nevěřím, já chci svoje tělo zpět!? ?Patriku, to bohužel nepůjde. Co se dalo do pohybu, nejde zastavit.? ?Počkat. Jak znáte moje jméno? Jak víte, že jsem Patrik? Moment. Takhle se přeci nejmenuji. Já jsem Božena!? ?Boženo, já o vás vím jen to, co mi neznámý hlas právě šeptá do ouška. Nemějte strach. Podívejte se na naší černou kočku, jak tu s námi spokojeně žije. Dříve utahaný obchodník, kterého neměl kdo obejmout a přitom po tom tolik toužil, a teď se s ním chce každý mazlit. V nové podobě je šťastný, tak jako budete vy.? Chvíli jsem byl ticho, když mi došlo, že si myslím, že se jmenuji Božena. Když se z někoho stala kočka, tak se ze mne mohla stát žena. ?Ano, je to tak,? potvrdila mi čajovnice. ?Co všechno se změnilo? A co ještě bude následovat? Já to chci zastavit!? ?To nepůjde, ale nebojte se. Nikdy nevíte, co se vám mohlo stát a v nové podobě budete žít ještě velmi dlouho. Chtěl jste být svým opakem, nechtěl jste se trápit problémy světa a to se vám splní. Asi už jste na to přišel, ale nyní jste žena. Byl jste vysoký, měřil jste skoro metr devadesát a nyní jste skoro o třicet centimetrů kratší. Vaše krátké černé vlasy vám dorostly do poloviny zad a je z vás teď blondýnka. K horším věcem může patřit to, že jste přibral na váze. Místo 70 kilo máte rovný dvojnásobek, ale nemusíte se bát, žijete s takovým elánem a optimismem, že vám to nezpůsobuje větší potíže. Také jste zestárl. Už nepatříte mezi dvacátníky, ale je vám 46 let. Přesto, jak už jsem řekla, budete mít šťastnější a delší život. Navenek sice vypadáte ještě starší než ve skutečnosti jste, ale to je tím, že kouříte.? ?To se mi snad zdá! Vy ze mne děláte úplnou zrůdu!? ?No tak. Být ženou není tak špatné a navíc si vzpomeňte, jak jste byla před chvílí v hospodě a jak vám bylo příjemně. Žádné starosti, žádná trápení.? Úplně se mi vrátila chuť toho piva a chtěl jsem si dát ještě jedno. ?Navíc nebudete sama. Doma vás čeká milující manžel. A vy ho máte taky ráda. Dokonce až tak, že kvůli němu předstíráte orgasmus, i když jste frigidní. Bohužel jste moc často masturboval, proto je nyní u vás sexuální vzrušení takřka nemožné. Už na vás doma čeká a spolu s ním i dítě. Měla byste se vrátit domů.? V mysli se mi začal vybavovat nějaký veselý chlapík s pleší. ?A nemusíte se bát, že byste si nevěděla rady. Vždy se vám potřebné vzpomínky vybaví. Trochu zatlačí ty původní, ale ty pořád ve vás budou. Budete tak moc srovnávat a nakonec si všimnete, že se věci změnily k lepšímu.? ?Musím domu. Chci vidět svou rodinu. Poznat můj nový život. Nevěřím, že bude lepší. Ještě se vrátím.? Vyšel jsem ven a mířil si to k autu. To ale bylo pryč. Myslel jsem si, že mi ho někdo odtáhl. Zavolal jsem tedy, abych zjistil na jakém parkovišti se nalézá. Byl jsem dotázán na typ auta a SPZku. Ani na jedno jsem si nemohl vzpomenout. Podíval jsem se do peněženky, ale tam nebyla žádná stopa po techničáku a chyběl i můj řidičský průkaz. Místo toho jsem měl kartičku s kupónem na hromadnou dopravu. Došel jsem k nejbližší tramvajové zastávce a zaradoval se, že jedna linka jede až ke mně domu. Netrvalo dlouho a přijelo mé číslo. Nastoupil jsem, ale k mému smutku nebylo ani jedno místo volné a já si přitom chtěl tolik sednout. Naštěstí se jeden mladík zvedl a pustil mě. Byl jsem mu vděčný. Na druhou stranu jsem se ptal, jestli jsem opravdu tak starý, protože tlouštíci se přece sednout nepouštějí. Když jsem si sedal, všiml jsem si, že se mi změnilo oblečení. Tak nějak automaticky jsem si při sedání urovnal sukni. Místo trička jsem měl halenku a pod ní se mi do mých špeků zařezávala podprsenka. Nechtěl jsem radši hádat, jaké je velikosti. Sezení nebylo úplně příjemné, protože sedačka byla na můj zadek nějaká malá. Tak jako jsem ocenil sezení v tramvaji, tak jsem byl rád za výtah v našem domě. Opatrně jsem otevřel dveře do svého bytu. Problesklo mi však v hlavě, že už není můj. Mé auto bylo pryč a byt byl jen pronajatý. Když jsem se rozhlédl kolem sebe, tak i nábytek byl jiný. Takový starší a omšelejší. Tam, kde byla krabička cigaret, byl nyní celý karton a u něj Blesk. ?Vondráčková má nového přítele.? To mě zajímalo, ale nejdřív jsem chtěl vidět svého manžela. Nemusel jsem ho ani hledat. Přišel ke mně, políbil mě a už se loučil, že musí do práce. Byl to jen krátký moment, ale v jeho blízkosti mi bylo příjemně. Mísil se ve mně pocit radosti a bezpečí. Sotva zabouchl dveře, uslyšel jsem řev mimina. Nemohl jsem tomu uvěřit. Přece jsem byla už dost stará na dítě, ale skutečně tam v postýlce bylo miminko. Holčička, která si žádala o mou pozornost. Začal jsem ji chovat, když mi došlo, že není úplně moje. Byla to má vnučka a ještě s její matkou, mou dcerou, jsme žili v bytě 3+1. Začal jsem si vzpomínat, že mé dceři je teprve 17 let a už má dítě. Jeho otec byl neznámý. Už jsem chtěl klít, jakou to mám nezodpovědnou dceru, když mi došlo, že já nebyla o moc starší, když jsem měla první dítě, svého syna, který už žil se svou rodinou. Tenkrát jsem kvůli tomu ani nedokončila střední školu. Má dcera měla štěstí, že jsem se mohl o její dítě postarat, zatímco ona chodila do školy a měla tak šanci, aby zvládla aspoň maturitu. Bylo to tak. Byl jsem nezaměstnaný a měl jsem dost času starat se o svou rodinu. Stres, který bych měl z projektu těsně před dokončením, byl pryč. Rozhlédl jsem se a ani jsem nikde neviděl počítač. Hádal jsem, že bych ho ani neuměl zapnout. V tu chvíli jsem však dostal na něco strašnou chuť. Úplně mě to táhlo ke stolku s kartonem cigaret. Vybalil jsem si krabičku a z ní jednu cigaretu. Netrvalo dlouho a našel jsem i zapalovač. Skoro jsem si už zapálil, když jsem si všiml malé Moniky. To jsem ji nemohl udělat. Otevřel jsem dveře na balkon a šel kouřit ven. Poprvé jsem tak vzdoroval svému osudu a byl jsem si jist, že některé věci z mého minulého života dokážu přenést do toho nového. Při spotřebě jedné krabičky za den mě nečekalo nic jednoduchého, ale musel jsem se o to pokusit. A také mě čekalo několikaleté hubnutí, ale povedlo se. Dnes by nikdo neřekl, že jsem ta samá žena, kterou jsem byla před čtyřmi lety, a nemusím snad říkat, že jsem opravdu šťastná a raduji se z každé maličkosti, co život přináší. Velká trápení tohoto světa budou muset vyřešit jiní.


zpět nahoru  nahoru
Název příběhů: Jak jsem se stal holkou
Vložil: felk, email: pave.pavel@quick.cz
Vloženo: 21.06.2009 - 23:02:49
Příběh:

V domě, kde jsem bydlel s mámou, byl obchůdek, ve kterém se v průběhu let vystřídalo mnoho nájemců s rozličným tovarem, a nyní v něm byl ochod s dámským prádlem a jinými titěrnostmi. Když jsem šel do a ze školy domů, neopomněl jsem se zastavit u výlohy a podívat se na její obsah. Vystavené prádélko mně fascinovalo a já jsem si uvědomil, že podobné mi vlastně máma dávala ještě nedávno na základce, než jí upozornila ředitelka školy, že prý se to nehodí, aby kluka oblékala do něčeho něco takového, a tím pádem jsem měl s jejím nošením utrum, a tak jsem se jen mohl dívat. S majitelkou obchodu jsem se dosti často setkával buď v domě, nebo před obchodem. A tak jsme se tedy od vidění znali a z toho důvodu se mě mnohdy zeptala, jak se mi to vystavené prádlo ve výkladu líbí. Po pravdě jsem jí odpověděl, že se mi líbí a že lituji, že nejsem holka, protože bych je mohl mít a nosit. ?A copak nutně musíš být holka, abys je nosil?? opáčila. ?Ne, nemyslím si to, ale před časem se to ředitelce školy nelíbilo a tak mi to máma zatrhla.? ?Takže jsi je nosil,? konstatovala a dlouze se po mě podívala, ale nic dalšího neřekla. Od tohoto našeho rozhovoru uplynul nějaký čas a já si na něj vždy vzpomněl, když vyměnila výlohu, a když dostala nové zboží. To pondělí bylo poslední před začátkem pololetních prázdnin a nám odpadly popolední hodiny a tak jsem se ocitl před domem v době, kdy majitelka obchodu otvírala krám po polední přestávce. Když mě spatřila, vyběhla ven a řekla, že si musí odskočit a požádala mě, a zda-li bych jí v krámě nepočkal do doby, až přijde, protože by byla nerada, kdyby musela nechat zavřeno. Souhlasil jsem a vešel za ni do obchodu a sundal si školní batůžek, bundu pověsil na věšák v kanceláři. Bloumal jsem po obchodě a prohlížel si zblízka ty ženské titěrnosti a cítil jsem, že mám nějak poslintané trenky, které mi nyní máma dávala a nechtěla rovněž slyšet o imitaci kalhotek ? slipech. Klaply dveře a vstoupila do nich zákaznice. Bylo na ní vidět, že je jaksi nesvá, protože čekala prodavačku a ne ?mlaďocha.? Nevím, co mě to napadlo, ale zeptal jsem se jí, co si přeje a jestli bych jí nemohl pomoci já. Znovu se zarazila a pokývala hlavou, že by si chtěla koupit prádlo, tedy kalhotky. Ze své předchozí toulky jsem tušil, kde požadované mám hledat a tak jsem před milou zákaznicí vyložil v igelitových sáčcích poskládané kalhotky. Nerozhodně se v nich přebírala jako by nevěděla, které by si měla vybrat, a já se modlil, aby již přišla paní vedoucí. Ta žena se na mě podívala, a já, jako by mě pobídl sám rarach Asmodej, jsem jí řekl, že by jí podle mého úsudku velice slušely tyhle kalhotky s potiskem srdíček, a jak se dívám, i velikost by odpovídala a nejsou drahé. ?Tak já dám na vás a vezmu si dvoje,? řekla. Pak mě padly oči na košík s výprodejovými punčocháči a nabídl jí, že aby to bylo za rovnou stovku, mohla by si k nim nějaké vybrat. Zase se usmála a jedny si vybrala. Mezitím přišly do krámu další ženy a dívaly se na mě. A já zase se rozhlížel, jestli je už přítomná paní vedoucí. Byla. Oddychl jsem si, ale ne na dlouho, protože dáma, jež byla na řadě, odmítla její pomoc a chtěla, abych jí obsloužil já. Předchozí kupující už zaplatila a tak jsem se obrátil k dobře oblečené ženě s dotazem, co si přeje. ?Chtěla bych nějakou exkluzivní soupravu, nejraději saténovou. Můžete mi něco nabídnout?? Horečně jsem přemýšlel, kde jsem na své předchozí toulce obchodem něco takového viděl a tu mě přispěchala na pomoc paní vedoucí a nasměrovala mě správným směrem k příslušnému regálu a pokračovala v obsluze další zákaznice a po očku mě pozorovala. Pak jsem před svou zákaznicí vyložil několik souprav, a jak jsem zjistil, opět jsem se trefil i velikostí. ?Mohu si ten sáček rozdělat a podívat se?? zeptala se a já se nerozhodně podíval na šéfovu, a když přikývla, řekl jsem jí, že ano, tak jednu soupravu rozdělala. Modrou. Obsahovala košilku a volné francouzské kalhotky. Rozdělala i bílou s tím rozdílem, že kalhotky byly klasického střihu. Ona dáma se na mně tázavě podívala s němou otázkou, které si má vzít. Pokrčil jsem rameny a řekl jí, že to záleží na jejím vkusu, a jakou má barvu ráda, a že když mi ji poví, rád vyhledám tu její. ?A jaká barva se líbí vám? Které byste mi doporučil?? ?To máte těžké, říká se, že modrá je barva pro chlapečky a mě se skutečně ta modrá souprava zamlouvá a líbí více, ale zase ty bílé jsou klasického střihu. Ty francouzské jsou zase volnější a tak moc nepřekážejí,? chtěl jsem dodat, že třeba při prstíkování, ale nakonec jsem to raději polkl. Nestačil jsem svou myšlenku rozvést, když mi ta dáma řekla, že si tedy vezme soupravy obě. A zase mě jaksi ponoukl sám Asmodej, a tak jsem dodal, že když už do sebe investuje, tak bych jí doporučil, aby si k nim koupila i kouřové wolfordky s plastickým vzorem, že by určitě šly k jejímu kostýmku co má na sobě. Zase na mně dlouze podívala a řekla: ?Tak mi je ukažte.? Trochu jsem znejistěl, protože jsem si nebyl jistý, má-li je šéfová na skladě. ?Támhle jsou,? řekla a já jsem donesl na pult požadované. ?Vezmu si je?, řekla po krátkém zaváhání. A tak jsem její nákup donesl k pokladně. Zaplatila bez mrknutí oka a na rozloučenou mi řekla, že takhle ještě obsloužená nebyla a že se určitě sem vrátí. Čas uběhl jako voda a já jsem si uvědomil, že budu muset jít domů a tak jsem se rozloučil s šéfovou, a když mě pouštěla zadem do chodby domu, dala mi pusu a špitla: ?Pavlo, moc tě chci, ale opravdu moc.? A zase nevím, co mě to napadlo, že jsem jí vyhrnul šaty a sáhl jí do klína. I přes punčocháče jsem cítil, že má vlhké kalhotky. Stáli bychom tam asi hodně dlouho, a nebýt zvonění telefonu v její kanceláři, asi bychom u těch dveří byli doposud. Ještě jedna dlouhá pusa a Eliška, jak se paní vedoucí jmenovala, dodala ještě, že by takového příručího v obchodě, jako jsem já, přivítala. A já si zase pomyslel, že by se mi taková brigáda docela dobře zamlouvala, protože po pololetkách jedeme se školou na hory a nehledě na to byl to pro mne vzrušující zážitek a potěšení mít alespoň možnost se těch ?titěrností? takhle dotýkat a moc jsem nepřemýšlel nad tím, proč mě vedoucí oslovila ve femininu a proč mě chce. Doma jsem kupodivu velice rychle udělal úkoly na druhý den, ale to již přišla máma a já ji pověděl o svém odpoledním ?dobrodružství? dole v obchodě. Pro změnu se na mne dlouze zadívala ona a než jsem stačil cokoliv říci, zazvonil domovní zvonek. Když jsem otevřel dveře, stála v nich paní vedoucí z našeho obchodu. ?Mohu dál?? zeptala se a já přisvědčil a pozval ji dále a zavedl ji do obýváku, kde již seděla máma. Ještě se jí zeptal, vezme-li si s mámou kávu. Přisvědčila a já jsem odspěchal do kuchyně ji připravit. Když jsem se vrátil, seděly obě u stolku a povídaly si a já jsem zaslechl: ??že by mě o pololetkách vzala k sobě na brigádu a kdybych měl zájem, že by přivítala i dlouhodobou výpomoc v obchodě, protože se dnes přesvědčila, že bych byl pro ni platným přínosem.? Máma se na mě zase podívala a podotkla, že jak se říká: ?Kdo má být oběšen, ten se neutopí. Tys měl přijít na svět jako holka, jak jsem si přála. Ale myslím si, že ti neuškodí, když si sám vyděláš na svůj počítač.? Pro změnu se Eliška podívala tázavě na mámu a na mě, ale nic neřekla, a já si pomyslel, zda-li má ještě na sobě ty vlhké kalhotky. ?Tak jsme domluveni, ale málem bych zapomněla, něco jsem vám přinesla,? řekla a sáhla do kabelky a každému podala jeden balíček. Byl jsem samozřejmě zvědavý, co nám vlastně Eliška donesla. Prvně svůj balíček otevřela máma a já ji následoval. Její údiv, stejně jako můj, byl nefalšovaný. Máma, stejně jako já, jsme v nich našli kalhotky, já modré a máma bílé s drobnými květy a přidala k nim i krabičku s punčocháči. Eliška podotkla, že je to v podstatě má odměna za mojí odpolední výpomoc v obchodě a že si myslí, že ženská nikdy nemá dosti prádla. ?To je sice pravda, Eliško, ale přece Pavel není holka? Nebo snad je?? odpověděla otázkou máma. Místo ní jsem Elišce odpověděl já. Mami, mě se ty kalhotky líbí a víš sama dobře, že jsi mi je do nedávna dávala také.? Na to nic neřekla a Eliška se mezitím zvedla s tím, že již musí jít. A na mě se obrátila a řekla, že by byla ráda, kdybych zítra v podvečer za ní přišel do obchodu, že by mi ještě jednou vysvětlila co všechno kde hledat. Já jsem hodně rychle šel schovat právě nabyté kalhotky a punčocháče aby nedráždily mámu a těšil se na zítřek, že si je zase po dlouhé době obléknu. Když jsem si ráno oblékl a šel do koupelny, máma byla na odchodu do zaměstnání, a když jsem jídal pusu na rozloučenou, poprvé se na mně usmála a řekla, že jsem si tedy prosadil svou, ale nechce na mě slyšet žádné stížnosti. V ten den jsem byl ve škole dosti nepozorný, ale všechno proběhlo dobře, a když skončilo vyučování, spěchal jsem domů nachystat si úkoly na druhý den a hned v podvečer jsem seběhl dolů a zaklepal na dveře z chodby, protože bylo po páté hodině. Eliška už měla zavřený krám a ještě pracovala ve své kanceláři, kam mě zavedla. Protože jsem přišel za ní v domácích krimplenových dámských kalhotách, které jsem nosil místo tepláků a bylo to jediné dovolené ?holčičí? oblečení, které mi máma povolila, sjížděly kalhoty po punčocháčích dolů a já si je neustále povytahoval. ?Jsem ráda, Pavlo, že jsi přišla.? ?Proč Pavlo?? vyhrkl jsem. Eliška se usmála, přistoupila ke mně a stáhly mi kalhoty a já zůstal před ní stát jen v těch punčocháčích, pod kterými prosvítaly modré kalhotky, které mi včera dala. ?Protože punčocháče a kalhotky nosí jenom holky, přestože některé mají i pindíka. Nemyslíš?? a vzala mě do náručí a dala mi pusu. ?Jsem moc ráda, Pavlínko, že jsi za mnou přišla, moc po tobě toužím a moc tě chci.? A hned mě ty krimplenové kalhoty svlékla úplně. Rázem mi bylo jasné jak to s tím chtěním myslí. Eliška byla o mnoho let mladší než máma a moc se mi líbila a dokonce v mých snech hrála tu hlavní úlohu. Tentokrát jsem jí jen nevyhrnul šaty, ale rovnou jsem jí je přetahoval přes hlavu. Pomohla mi s nimi a i ona stála přede mnou jen v punčocháčích a kalhotkám a navíc měla ještě košilku a podprsenku. A jak jsme byli v objetí, podařilo se mi hned na poprvé rozepjat jí podprsenku a osvobodit její prsy z vězení. Jak jsme se dopotáceli na pohovku nevím, ale oba jsme měli kalhotky hodně mokré, o čemž jsme navzájem přesvědčili. Jen jsme dopadli na pohovku, přisál jsem se k jejím vztyčeným bradavkám a druhou rukou jsem jí zabloudil do klína, a vedle švu jejích punčocháčů jsem ucítil pod prsty malou dírku, jak uteklo očko. Jeden prstík sem a druhý tam a cesta k jejímu pokladu byla volná, protože měla na sobě volné francouzské krajkové kalhotky a nebyl problém je odhrnout stranou. Její lasturka byla horká a ještě víc hodně vlhká a zcela otevřená a tak zakrátko jsem narazil na poštěváček, který jsem hledal. Jen malou chvilku jsem si s ním hrál, a Eliška se prohnula a v dlaních jsem ucítil proud jejich šťáviček. Eliška také nelenila a hladila mně přes punčocháče a kalhotky a já cítil jak se penísek napíná a slintá čím dál víc. A tak mi jednoduše punčocháče stáhla i s kalhotkami. Jen se peníska dotkla svou tlapkou, v ten okamžik ji obličej skropil výstřik semene. Tímtéž jsem ji posloužil i já a tak jsme za chvilku oba nazí leželi vedle sebe, přerývavě oddechovali a já jsem znovu prožíval slast svého prvního orgasmu s ní. ?Eliško, já bych to chtěl zkusit jako holka, když mi říkáš Pavlo,? navrhl jsem jí. Neodpověděla a jen roztáhla nohy a já jsem se překulil na ní a znovu jsem se přisál k bradavkám, abych se po chvíli zavrtal do její mušličky. Poprvé jsem v puse a na jazyku ucítil její ženskost a na rtech jsem ucítil vystouplý poštěváček, jenž mi nahradil bradavku. Eliška sebou vrtěla tak dlouho, až jsme se zase překulili a pro změnu jsem pocítil, že mám peníska v její puse. Naše touha se dostala do nebeských výšin a oba jsme současně směřovali k výbuchu. A zase to byla Eliška, která se na mě posadila, a já jsem cítil, že jsem hluboko v ní. Chtěl jsem z ní před ejakulací vyklouznout, ale nedovolila to, že se můžeme milovat až do konce. Na chvilku se zastavila a já jsem tohoto okamžiku využil a vzal jsem si její prsy do dlaní, byly tuhé a napjaté? A když se Eliška znovu pohnula, nevydržel jsem to rovněž a celičkou jsem ji vyplnil, ještě chvíli na mě seděla a já se díval na její profil. Pak se sesula vedle mě a dala mi pusu a vzala jedny pohozené kalhotky a oba utřela. Chtěl jsem si vzít ty svoje, ale zakroutila hlavou, že ne a ze zásuvky svého stolu vzal dvoje bílé krajkové kalhotky a jedny mi hned natáhla a dala mi i čisté punčocháče. ?Tak Pavlínko,? řekla ?konečně se mi podařilo z tebe udělat holku a nemusíš se starat o to, jestli jsou kalhotky i pro kluky. Vzpomínáš si na to, co jsem ti před časem řekla?? Přikývl jsem hlavou, že si na ten rozhovor vzpomínám. ?Když jsem tě pozorovala včera, jak jsi obsluhovala zákaznice, pořád jsem měla před očima holku, po jaké už dávno toužím a chci ji mít. A ten šulinek, co máš v kalhotkách, je můj živý robertek.? Mezitím se také oblékla a společně jsme vyšli na chodbu. Poslední pusa a poslední pohlazení přes kalhotky. ?A abych nezapomněla, zítra si tě zkontroluji, jestli jsi zůstala holkou?? Část druhá No, kontrolovat mě moc nemohla, už z toho důvodu, že jsem do školy odcházel dřív, než ona otevírala obchod a na druhé straně jsem si již nedovedl představit, že bych měl nosit něco jiného, než jsem zase nosil ? tedy alespoň kalhotky a protože byla zima i punčocháče. *** Jak jsem podotkl, po pololetkách jsme jeli se školou na hory a na ně mě Eliška patřičně vybavila s poznámkou, že se musí postarat, abych jí nezvlčil. Sebou na hory mi dala jednobarevné kalhotky, jedny na každý den a další do rezervy a dokonce kdesi vyhrabala dvoje hnědé vrubované punčocháče, které doplnila směsovými bavlněnými. Když máma spatřila mou ?zimní výbavu? jen se zatvářila jaksi odmítavě, ale nijak to nekomentovala. Pochopitelně mé punčocháče vzbudily mezi spolužáky rozruch jak mezi pánskou, tak i dámskou částí a vysloužil jsem si parádní posměch, který jsem ustál jen tak tak a naše třídní profesorka jen konstatovala, že je to moc rozruchu pro nic, vlastně jen kvůli punčocháčům, které jí navíc nevadí. Jaksi ale přehlédli kalhotky, jinak bych si asi užil svoje. *** Poslední dny po návratu z hor uběhly velmi rychle v jakémsi sledu příhod, jež zdánlivě sebou nesouvisely, ale osud se měl naplnit. Mé jakési ?ozbrojené příměří? s mámou stále trvalo a tak jsem přemýšlel, jak naše vztahy uvolnit. Protože jsme s mámou oba odcházeli na osmou hodinu, řekl jsem si, by společné snídaně mohly pomoci a svou myšlenku jsem uskutečnil hned v sobotu. Když jsem v kuchyni pro nás nachystal snídani, šel jsem probudit mámu a zeptal se jí, zda-li chce ke snídani čaj, či kávu. Zprvu byla překvapená, ale když jsme v následujících dnech takto začali společně snídat, brzy si zvykla. Při snídani jsme si probrali, co je potřeba udělat a zúkolovala mně. Když jsem prohodil, že kdybych byl holka, taky bychom obě seděly v nočních košilkách jakou má ona. Zasmála se a znovu opakovala jako mnohokrát předtím: ?Ty jsi měla být holka, ale bohužel nejsi,? a dál svou myšlenku nedopověděla. A jakýmsi řízením osudu, jsem cítil, že ta dosavadní hráz, která nás dosud rozdělovala, se trochu rozdrolila, zvláště, když jsme se pátek ráno s mámou domluvili, že večer půjde spolu na kluziště. Když jsme se vrátili, docela jsme vymrzli a já jsem se těšil, že se naložím do vany. To jsem také udělal, a když jsem se rochnil v teplé vodě s pěnou, nakoukla máma a cosi položila na skříňku vedle vany a řekla, že abych vodu nevypouštěl, že se naloží také. Když jsem vstal z vany, teprve nyní jsem poznal, že mi máma donesla noční košilku. Oblékl jsem si ji a nachystal vanu mámě. Když jsem se jí zeptal, proč mi ji dala, řekla mi, že ji mi dala proto, aby mě nebylo líto, když sedíme u snídaně, že ona ji má a já ne. Takřka jsem se rozbrečel a máma raději hned odešla do koupelny? *** Uběhly další dny, když se mne jedna holka po druhé ptala, jak se mi líbí prodávat dámské prádlo. Jejich dotazy jsem přehlížel s pousmáním, či ignorováním. O to více jsem byl překvapený, když toho odpoledne jedna z nich vstoupila do obchodu a rozhlížela se kolem. Zeptal jsem se jí, zda-li si přišla něco koupit, nebo jen na čumendu. Zarazila se a pověděla, že by si tedy něco koupila. ?Dobrá,? řekl jsem a na pult jsem vyložil obyčejné kalhotky a nabídl jí, aby si vybrala. Bavil jsem se jejími rozpaky, ale nakonec si jedny vybrala a odešla. V následující dny se v krámě vystřídal zbytek děvčat a každá si něco koupila a já jsem si pomyslil, že tu ještě nebyla naše třídní profesorka. Skutečně, na druhý den přišla i ona. Usmála se na mne a já se jí zeptal, co jí mohu nabídnout. Vybrala si nakonec drahou soupravu a řekla, že tak ještě obsloužena nebyla, protože jí obsluhoval její žák a že vlastně přišla ze zvědavosti se podívat na mou maličkost, jestli je to skutečně pravda, že o svém volném čase prodávám dámské prádlo. ?Takže už víte, jaké to je, když vás obsluhuje ?mlaďoch?, váš žák, podotkl jsem a pro změnu jsem se zasmál já. ?A věříš, že je to docela zajímavý poznatek? Musím o tomto krámku povědět svým známým,? a poznamenala, že má na nás nachystanou písemku. Považoval jsem její oznámení za jakési varování pro mě a na tu písemku jsem se připravil a po ní pak následovala třídní schůzka, ze které se vrátila máma spokojená, a opět se mi zdálo, že se zase udrolil kus té ?zdi?, jež nás přese všechna ta uvolnění dělila. *** Následující odpoledne bylo jaksi zlomové, ale to jsem ještě nevěděl. Když vstoupila do krámu dobře oblečená mladá žena, netušil jsem, že s ní budu mít problémy. Eliška obsluhovala zákaznici a nově příchozí se jaksi rozhodovala, kdo ji má obsloužit. Nakonec jsem se jí zeptal, co si přeje a následovala obvyklá scéna, která se opakovala takřka každý den. Mnohé zákaznice jaksi nemohly přenést, že je obsluhoval kluk a ne holka či ženská a Eliška se vždy při této příležitosti dobře bavila a když jsme byli o samotě, škádlila mne, že tyhle ženské nevědí, že je obsluhuje holka se šulinkem a ne kluk, jaksi myslí. Dlouho si nemohla vybrat a pak z ní vypadlo, že viděla na internetu v jednom e-shopu s prádlem kalhotky, které se jí tuze líbily a tak si myslela, že by je mohla dostat v nějakém obchůdku v našem městě, aby si odpustila poštovné. V duchu jsem se podivil její upřímností, ale pak mne napadlo. ?Paní mám tu notásek, můžete mi na webu ukázat, kde a jaké jste to prádlo viděla? Když byste chtěla, mohli bychom vám je objednat a vy byste si pro ně přišla. Zaplatila byste jen cenu za zboží.? Zarazila se a jen chvilenku váhala a pak přikývla hlavou na souhlas. Vzal jsem ze svého školního batůžku notas a pustil ho. Zákaznice mne velice rychle nadirigovala na příslušné stránky a tím mne ubezpečila, že velice dobře věděla, co chce, protože si rychle vybrala soupravu. ?Tak máme vám ji objednat?? zeptal jsem se. ?Ano,? rychle se rozhodla a já jsem si jen zapsal její adresu do narychlo utvořené objednávky a vydal stvrzenku o zaplacení. Když odešla, Eliška mi vynadala, že jsem se zbláznil, že když nebudeme vybírat poštovné, tak proděláme. ?Eli, vem to jako promoakci, která skončí, jak se nám tento kšeft rozjede,? a vysvětlil jsem jí svůj nápad a dodal, že s těmito objednávkami můžeme vždy skončit, když budou váznout. Udělal jsem jakousi upoutávku a opravdu se objednávky na e-shopu rozjely. Po krátké době náš obchůdek navštívila jedna mladá žena a sháněla po Elišce, tedy šéfové. Byl jsem v obchodě sám, protože šéfová odešla na poštu. ?Bohužel není tu, a když s ní budete chtít hovořit, musíte na ní počkat,? vysvětlil jsem jí. ?Počkám, protože bych se s ní ráda domluvila na tom, že bych jí ráda nabídla zastoupení našeho e-obchodu, kde objednáváte zboží a sjednala s ní podmínky nákupu a prodeje, a tím byste se stali pro zákaznice levnější o poštovné, protože bychom vám zásilky posílali kurýrem. Ale jsem ráda, že jsem tu zachytla i vás, protože jak mám informace, že nápad prodávat přes internet byl váš a jaksi vím i to?? náhle se zarazila a nevěděla, jak dál. Tázavě jsem se na ni díval a čekal, co mi poví dalšího. ?Zkrátka, zkrátka,? soukala ze sebe, vím, že máte rád nosíte dámské, respektive dívčí?? vyhrkla a já zrudl jako rak, náhle neschopný jediného slova. Nakonec jsem se zmohl jen na vzpurné: ?No a co má být?? Krátce se zasmála a odvětila: ?Mně to nevadí, naopak a proto bych chtěla vám dát tento CD-Rom. Podívejte se na něj v klidu doma, je zaheslovaný a heslo je slovo ,Kalhotky?.? ?Kalhotky? Proč zrovna heslo Kalhotky?? podivil jsem se. ?Protože právě to heslo vystihuje toto cédéčko, proč je tomu tak, to poznáte sám, až jej otevřete, ale byla bych ráda, kdybyste o jeho obsahu raději s nikým nehovořil. Proč, to rovněž pochopíte, až jej otevřete.? To už ale přišla Eliška s menším balíčkem a odvedla si návštěvnici k sobě do kanceláře a já jsem pokračoval v obsluze několika zákaznic, které mezitím přišly. Když návštěvnice s Eliškou skončily jednání a podle všeho úspěšně, neznámá se na mne podívala a usmála se a popřála mi dobrý obraz a já si hned domyslel, že na tom cédečku je určitě nějaký nový katalog pro prodejce. Že jsem se mýlil, poznal jsem, až jsem jej otevřel. *** Doma mi dalo hodně úsilí se naučit látku do školy a máma mě upozornila, že večeře je na stole a hned po ní jsem si sedl znovu ke compu a dal do mechaniky darované cédéčko. Za okamžik naskočila na monitoru animovaná abstrakce doprovázená elektronickou hudbou a vzápětí okno s příkazem vložit do něj heslo. ?Tak tedy Kalhotky,? pomyslel jsem si a myšlenku jsem nestačil dokončit, protože hned jak, jsem dopsal poslední písmeno, z monitoru vyšlehl záblesk světla, který se rozlil po pokoji a vyplnil jej opalizující září a uprostřed ní jsem seděl já. Pomyslel, že asi mám po monitoru, když se na něm objevil obraz dveří a znovu příkaz zadat heslo. Dlouho jsem neuvažoval a napsal opět Kalhotky. Dveře se otevřely a tak jsem do nich vstoupil. Dostavil se pocit, že jsem se ocitl uprostřed jakési nové skutečnosti, jejíž jsem součástí. A také že ano. Na prahu dveří jsem se otočil a spatřil jsem sebe sama, ale jakoby přes nějakou stříbřitou mlhu jak sedím u compu a dívám se na monitor. Pak jsem vstoupil do místnosti. Ocitl jsem se v jakémsi velkém pokoji s obrovskými okny, za kterými byla vidět zeleň zahrady či parku. Dosti váhavě jsem přistoupil k oknu a podíval se ven. Pod okny se skutečně rozkládal park a v něm stály domy či jakési pavilony ničím nepřipomínající domy naše. Budova, ve které jsem se nacházel, byla asi dosti vysoká, protože výhled z okna se rozkládal do dálky, ale nepoznal jsem co je to za místo, kde nyní jsem. ?Vítám, tě, Pavle,? zaslechl jsem za sebou a otočil se po hlase. Vytřeštil jsem oči, protože naproti mně stála ona neznámá z našeho obchodu, která mi dala disk, pomocí něhož jsem se tu ocitnul. Namísto toho jsem vyhrknul: ?Kde vlastně jsem a jak se jmenujte?? ?Napřed to jednodušší, jmenuji se Natálie a přátelé mi říkají Natko. To druhé bude pro tebe dosti obtížné pochopit. Jsi v alternativním světě a musím ti hned povědět, že náš svět je světem poměrně malé komunity žen, a protože je nás málo, bylo rozhodnuto přivést do našeho světa právě tebe, pro tvé, jak bych to řekla,? odmlčela se a hned pokračovala, ?specifické vlastnosti.? ?Specifické vlastnosti? Jaké proboha mám specifické vlastnosti, to nechápu. To proto, že moc rád nosím holčičí?? ?Dalo by se to tak také jednoduše povědět, ale kromě toho svým myšlením nejsi pravým představitelem svého genderu.? Opět se odmlčela a pokračovala. ?Byla jsem pověřena tě přivést k nám a postarat se o tebe po dobu co budeš u nás pobývat. Byl jsi přiveden proto, že jsi psychicky někde v půli mezi ženou a mužem. Neumím ti to dobře vysvětlit, to by ti řekly naše genetičky. Bylo by to asi ale zbytečné, protože bys to stejně nepochopil. Zkrátka před mnoha lety jsme nezodpovědně prováděli genetické pokusy na lidech, ty se nám ale vymkly z rukou a to mělo za následek naprosté vymizení chromozomu Y. Tohle, doufám, chápeš.? Přikývl jsem na souhlas a Natka pokračovala ve svém výkladu. ?A až dosti pozdě jsme nastalou situaci začaly řešit, protože všechny naše předchozí snahy vyšly na prázdno. Dosáhli jsme ale jen toho, že se dokážeme klonovat, ale jen ženy. To ale má za důsledek jistou degeneraci našeho genofondu a hrozí nám vymření a zánik a jak se naše genetičky shodly, potřebujeme muže, tvého věku, ale takového, který je tak jako ty, napůl cesty, abychom se dokázaly klonovat s novou genetickou zásobou. Lépe ti to nedovedu vysvětlit. Navíc jsme si zvykly žít velice samostatně bez mužů, protože náš svět je plně automatizovaný a stačí nám na něj jen dohlížet.? Její vysvětlení jsem chápal jen částečně a tak jsem se raději zeptal a při tom jsem byl červený jako rak. ?To po mně budete chtít, abych se s některou z vás vyspal?? Krátce se zasmála a zavrtěla hlavou. ?To nebude potřeba, ale stejně tě musím zavést k nám do laboratoří na vyšetření, abychom se ujistily, že je všechno tak jak má být, Neboj se, nic strašného se ti nestane a to vyšetření se podobá tomu vašemu tomografu. Tak už raději pojď, ať to máme za sebou.? Vzala mne za ruku a dalšími dveřmi jsme vyšli na chodbu. Nešli jsme daleko, protože Natka přivolala výtah a sjeli jsme kamsi dolů. Zavedla mě do jakýchsi dveří a v sále byl skutečně přístroj podobný našemu tomografu. Podíval jsem se po Natálii s nevyslovenou otázkou. ?Neboj, budu tu s tebou, vím, že jsem tu jediná, kterou znáš z vašeho světa. Ale nyní se svlékni.? Moc se mi nechtělo. Natka se zase sarkasticky ušklíbla. ?Však my přece dobře víme, že máš na sobě kalhotky. Zrovna tak to tvé domácí oblečení, které máš na sobě, je rovněž holčičí, tak o co ti jde?? Svlékl jsem se do kalhotek a žena, která tu již byla, mi pomohla vylézt na stůl tomografu, pokud to tomograf vůbec byl. Pak na mne navěsila spoustu kabelů a hadiček, které mne spoutaly tak, že jsem se sotva pohnul. Pak k mé hrůze mi stáhla kalhotky a na pindíka navlékla poslední hadičku. Pak ten přístroj spustila. Hned jak se dal do běhu, jsem po těle cítil jakési mravenčení a upadl do jakéhosi polosnu plného libých představ a pocitů. Když jsem se probudil, nevím, jak dlouho jsem byl pod přístroji, cítil jsem se báječně. ?Tak vidíš, že to nebolelo,? s úsměvem poznamenala Natka a dodala: ?Tak se obleč, vrátíme se domů.? ?Domů?? opáčil jsem. ?Ano, domů, tam nahoře bydlím, když pobývám v našem světě a také odtud se vydávám k vám. A ty rovněž se tudy vrátíš ke svému počítači v reálném čase.? ?V reálném čase?? ?Ano. Nedovedu ti to opět vysvětlit tak, abys to plně pochopil, je to hraní s časem, s jakou jeho smyčkou.? Protože jsem již četl hezkých pár knih, která se touto záležitostí zaobírá, pokýval jsem hlavou na souhlas, i když mi to nebylo zcela jasné. Natka mi dala na rozloučenou pusu a hned jsem vstoupil do dveří, kterými jsem přišel. Opět mne zahalila ta stříbřitá opalizující mlha a pak jsem seděl za svým počítaček a sledoval jsem na obrazovce míhající se abstraktní obrazce a hudbu tiše se linoucí z reproduktorů. V ten okamžik mi comp připomínal přístroj AVS. Chvíli jsem seděl bez hnutí a přemýšlel jsem, zda-li to všechno byl jen sen, či virtuální dobrodružství, když do pokoje nakoukla máma. Řekla mi, že by potřebovala napsat dopis, který nestihla napsat v práci, podívat se na internetové stránky a poslala mne pro chleba, který zapomněla koupit. Vypnul jsem mechaniku a vyjmul z ní cedéčko a pustil mámu ke compu a odešel jsem pro nákup. V následujících dnech jsem měl pocity, že se se mnou něco děje, ale nevěděl jsem co, jen jsem pozoroval, že se mi z těla ztratilo ochlupení, které mi před tím začalo po těle rašit, a vlasy se mi zjemnily a zhoustly. A navíc mi nějak přestaly sedět kalhoty, jakoby se mi změnila postava. Naše snídaně s mámou pokračovaly, ale každý den se po mně zpytavě podívala, jakoby mne zkoumala co se se mnou děje. Já byl ale rád, protože od onoho odpoledne ta bariéra, co nás dělila, se zcela rozdrolila. Nepřemýšlel jsem, proč se tomu tak stalo, ale byl jsem tomu rád. Pochopitelně dny měly svůj rytmus ? škola, obchod, učení protože se blížil závěr školního roku. Přesto jsem zpozoroval druhou, zásadní změnu. Zjistil jsem, že uvažuji jaksi jinak a současně s tím i učení mi šlo do hlavy jaksi samo, bez velkého úsilí. Poslední třídní schůzka, ze které přišla máma spokojená a pak mne překvapila po večeři otázkou. ?Ještě pořád toužíš po tom být děvčetem?? Otázka mne zarazila tak, že jsem v prvním okamžiku nedokázal hned odpovědět, ale vzpamatoval jsem se a řekl, že jsem se dávno spokojil s tím, že si mohu na něj hrát a že možná, i kdyby to šlo, tak si musím počkat, protože splnit takové přání je dosti obtížné a nákladné.? ?Ano, to je,? souhlasila a já jsem stále nevěděl, co touto otázkou mínila a také ji nerozváděla, jen řekla, abych na ní počkal na druhý den, když se bude vracet z práce. ?Ještě ti zítra zavolám, kdyby se mělo něco změnit.? ?Co by se mělo změnit?? zeptal jsem se zvědavě, protože jsem předpokládal, že půjdeme koupit džíny, o kterých jsme se již domluvili dříve. V určený čas jsem byl na místě a čekal na mámu. Mezi tím jsem se díval do výlohy s elektronikou a uvažoval, že by se mi hodil externí harddisk. To již přišla máma a vyzvala mne, abych ji doprovodil. Nezamířili jsme do nedalekého ochodu s textilem, jak jsem si představoval, ale na druhou stranu a zastavili jsme se u domu, kam máma chodila ke své gynekoložce a vešli jsme dovnitř. Na dveřích se skvěla tabulka s jejím jménem a názvem ordinace. Teprve nyní jsem zjistil, že kromě gynekologie má i psychologickou poradnu pro ženy. Blesklo mi hlavou: ?Pro boha, proč mne vede právě sem??. To již ale zaklepala na dveře ordinace a vykoukla sestra, jež byla na odchodu a jen prohlásila, abychom šli dál, že nás paní doktorka očekává. Podíval jsem se po mámě, aby mi to všechno vysvětlila. Neměla čas, protože nás přivítala sama lékařka, a když jsem chtěl počkat v čekárně, řekla, že mne máma zavedla k ní. Další otázka, na kterou jsem neznal odpověď, a měla mi být hned v zápětí zodpovězena. Jen jsme usedli do křesílek, zeptala se mě doktorka, jak to se mnou je, a jak moc jsem si dříve, či nyní přál být dívkou. Těmito otázkami mne pořádně vyvedla z konceptu, ale pak následovala další řada otázek v rychlém sledu, na které jsem musel odpovídat rychle a bez dlouhého rozmyšlení. Několik otázek pak měla i na mámu. Nakonec řekla, abych se svlékl a položil se a lehátko k jakému si přístroji, který jsem odhadl na sonograf. Bylo sono, ale do svlékání jsem se jaksi neměl a paní doktorka mi řekla, že ví o tom, že nosím holčičí a že právě proto tu jsem. Položil jsem se na lehátko a paní doktorka mi sondou přejížděla po břiše a pak do podbřišku a ještě více mi shrnula kalhotky a tam s tou sondou rejdila sem a tam. Koutkem oka jsem spatřil, jak nechápavě kroutí hlavou a pak se zeptala: ?Užíváš nějaké léky?? ?Jaké léky? Na jaře jsem dostal virózu a teploty srazil aspirin. To je všechno.? ?To je divné,? říkala si pro sebe a já jsem v podbřišku cítil jakési mravenčení, jakoby ty zvukové vlny rozechvěly všechny orgány tam uložené. Obrátila se na mámu a podala ji jakési dokumenty s tím, aby je podepsala, že je pošle komisi. Zase záhada. ?Jaká komise?? Z těchto úvah mne vyrušila doktorka, která vypisovala jakési lejstro a k nim připojila obrázky sona. ?S tímto poukazem zítra půjdete do nemocnice k paní doktorce na tomograf, aby se na tebe podívala, řekla mi svůj názor. Ale ještě jí zatelefonuji, abyste tam dlouho nečekali. Půjdete s ním, protože bude mít určitě doplňující otázky,? řekla. Mezitím máma podepsala lejstra a podala je lékařce. Ta je ještě jednou zkontrolovala a dala je do stolu, že je komisi pošle s nálezem z tomografu, ale myslí si, že to bude opravdu formalita, protože se za celou dobu své praxe, s něčím takovým ještě nesetkala. Samozřejmě, že jsem byl zvědavý, s čím se nesetkala a tak jsem se jí zeptal. ?Copak to opravdu nevíš?? ?A co bych měl vědět??podivil jsem se. ?Že tam dole jsi děvče a byl jsi jím zřejmě po celou dobu, ale až nyní se přihlásila o svoje a je to podivné, protože takhle vypadají adeptky na změnu pohlaví po předběžném užívání léků a ten tomograf je jen pro jistotu.? Byl jsem jako ve snu a jen jsme opustili ordinaci a přišli domů, zeptal jsem se mámy, cože to podepsala za dokumenty. ?Jen to, že budu mít namísto syna dceru. A než se tak stane, tak s tebou budu v soukromí mluvit jako s děvčetem. Ale dlužím ti jednu odpověď, proč jsem se tak najednou rozhodla. Když jsem to odpoledne seděla u tvého compu a psala onen dopis a dívala se na stránky, které mne zajímaly, zvědavost mne přiměla podívat se na historii, co navštěvuješ. Pochopitelně, že jsem našla TV stránky a na nich povídky, diskuze a debaty a hlavně nick, jež je podepsal, mi tě připomněli. To samozřejmě zvýšilo mou zvědavost a tak hledala a našla ty TV povídky v tvém archivu a teprve nyní jsem poznala a pochopila, proč to všechno jsi psal a také jednal. Víš dobře, že jsem chtěla dceru a místo ní jsi přišel ty a až nyní jsem si uvědomila, že tu dceru opravdu mohu mít? Jen se mi prosím tě nerozbreč nebo budeme bulit obě.? Uvědomil jsem si, že mne poprvé oslovila jako děvče a skutečně mi dalo hodně práce se nerozbrečet. *** Vyšetření na tomografu proběhlo podobně jako vyšetření u paní doktorky a když jsem donesl zpět fotky z tomografu ošetřující, ta si je prohlédla, řekla, že to ostatní bude formalita, protože na tu operaci v tomto případě musím tak jako tak a dala mi napsaný recept s medikamenty, které si mám vyzvednout dole v lékárně, že magistře již volala. Když jsem magistře podával recept, přeměřila si mne opovržlivým pohledem, který říkal: ?Zase jeden úchylek a pitomec?? Ještě štěstí, že byl konec školního roku, protože ty prášky způsobily, že jsem ve velice krátké době byl opravdu a do písmene ?holka se šulinkem? a že začaly prázdniny. Dokonce se mi změnil i hlas a Eliška prohlásila, že si není docela jistá s tím, co jí vyhovovalo víc. Ale horší bylo, že jsem se sám v sobě nevyznal. ?Co vlastně jsem,? ptal jsem se sama sebe velice často a máma již se mnou samozřejmě jednala a mluvila jako s děvčetem a tak jsem tuto novou roli přijal. A navíc velice jsem zatoužil přijít na návštěvu k Natce. *** Toho rána jsem pustila comp a hned jsem nedočkavě, jak se objevilo okno s příkazem zadat heslo, spěšně vyťukala heslo Kalhotky?. Známá mlha, známé dveře a vstoupila jsem do pokoje a pevně jsem věřila, že Natka přijde. Nemýlila jsem sem a ve chvíli se dveře otevřely a vstoupila. První její slova byla: ?Jsi náhodou hezké děvče, ale již tě dole čekají, aby se na tebe podívaly, jak to s tebou je?. ?Jaképak děvče, Natko, copak děvčata mají tu ozdobu v kalhotkách, jakou mám já? A jak mohou vědět, že jsem přišla?? ?Neboj, to co máš dole je jen přechodné. A k druhé otázce. Jakmile jsi aktivovala vstup do našeho světa, věděly jsme, jdeš na návštěvu.? ?Já vím, ale pořád budu jen imitace holky, protože?? vrátila jsem se k předchozí myšlence, ale najednou jsem nevěděla jak povědět, že jaksi nevěřím tomu, že doktoři říkají, že tam dole jsem opravdu děvče a že se moc bojím posměchu svého okolí. To jsme již byli ve známé ordinaci a opět známá procedura s kabely a hadičkami, ale bylo jich podstatně méně, než při prvním sezení. Ani to vyšetření nebylo dlouhé a paní primářka, jak jsem si obsluhující pro sebe pojmenovala, řekla, že výsledek pokusu je naprosto vynikající a jednoznačný. Tázavě jsem se na ní podívala. ?Nyní ti to můžeme prozradit. Protože jsme hledali někoho takového jako jsi byla ty ? kluk - holka a dala jsi nám čerstvý genový materiál, rozhodly jsme se, že ti splníme přání být děvčetem a byla jsi náš první pokus, který vyšel přesně podle našich představ. Přes tu ozdobu, co máš ještě v kalhotkách, jsi žena.? Ještě chvíli mne zpovídala o mých pocitech a pak nás propustila. Jen jsme přijely nahoru k Natce, ta řekla, že je na čase abych se vrátila domů. Najednou jsem seděla před monitorem a zdálo se mi, jak se obrazce na monitoru míhaly před očima, že mají jakýsi řád a mají i vliv na mne samou po psychické i tělesné stránce. To jsem konec konců poznala, protože jestli jsem dostala již předtím ženské tvary, nyní se během několika dnů plně zformovaly a paní doktorka mi na kontrole, kam jsem došla, oznámila, že objednala termín změny. Do špitálu jsem šla s malou dušičkou jako bych vstupovala do jakési Terra Inkognita a bylo mně do pláče, a jak jsem viděla, máma také k němu neměla daleko. Ještě ten den jsem absolvovala všechny formality a vyšetření a hned na to jsem se ocitla na stole lékařů. Z narkózy mne probudil známý hlas ? ?Sestřičko, mám tu někde dceru,? a vzápětí do dveří vešla máma. ?Tak tady tě mám. Mluvila jsem s paní primářkou a ta mi pověděla, že za několik dní tě pustí domů a sem přijdeš jen na kontrolu.? Byla u mne, ale já jsem všechno vnímala jako v nějakém snu a v něm jsem se také ocitla u Natky a tamější paní ?primářky?, která mi řekla, že až přijdu domů, mám se dostavit na kontrolu pro změnu k ní. ?Tak se, Pavlínko, pěkně vyspi,? řekla máma a dala mi pusu. To jsem ale již byla v limbu a druhý den ráno se probudila čilá a moc jsem se divila, cože mám za balík jako nemluvně mezi nohama a jako v nějakém filmu jsem znovu prožívala nedávnou minulost. A když mi po několika dnech primářka řekla, že půjdu domů, byla jsem šťastná jako blecha. Po návratu domů mě máma nechtěla nechat nic dělat a dokonce mne oblékala jako malou holku se slovy, že si to musí užít, dokud nevyrostu. Docela jsem ji chápala, ale přesto jsem se jí zeptala, jestli si mohu na chvíli sednout ke compu, protože toho ležení mám až nad hlavu. ?Pavlínko, raději ne, počkej ještě nějaký ten den.? Ale jen máma odešla druhý den do práce, sedla jsem si k počítači a vložila do mechaniky cédéčko. Heslo, druhé a byla jsem ve známém pokoji, ale to již na mne čekal Natka a spolu jsme odešli do mě známé ?ordinace?. Primářka také na mne čekala a s úsměvem řekla, že tedy jsem její vzkaz dostala. ?Takže to nebyl sen?? zeptala jsem se. ?Jak se to vezme, ale splnil svůj účel, protože tu jsi a tak se hned dáme do práce, ale napřed se musíš převléci do této košilky.? A podala mi něco, co se košilce vzdáleně podobalo. Učinila jsem, jak přikázala a lehla si na stůl. Znovu kabela a hadičky, bylo jich ještě méně než minule a než jsem se nadála, upadla jsem do polospánku jako po prvé, jen dole v podbřišku jsem ucítila jakési vibrace a mravenčení. Jak dlouho celé vyšetření trvalo, nevím, protože jak jsem se probudila, zjistila, že balík, který jsem měla v klíně, zmizel. ?Už ho nebudeš potřebovat,? řekla mi primářka a povzbudivě se na mě usmála a dodala: Snad jednou za měsíc.? ?Rozumím,? řekla jsem, ale zdaleka to nebyla pravda a vůbec mi nedošlo, jak to myslí. ?Ale co doma?? ?Tam také ne, ale čeká tě v budoucnu balík trochu jiný,? řekla znovu a usmála se a dodala: ?To poznáš sama.? To si pro mne přišla Natka a odvedla mne k sobě. Na chvíli jsme si sedly do křesílek a Natka mi do skleničky nalila jakousi tekutinu, vzhledem a chutí připomínající džus. A také to byl, jak mi Natka potvrdila. ?To tu pijeme jako stimulant. Je to náš jakýsi elixír mládí. Tak na zdraví. Tohle je naše poslední setkání zde a to cédéčko ode mne ti pro příště poslouží jako nosič AVS. Snad se jednou tam u vás setkáme.? Dala mi pusu na rozloučenou, otevřela dveře do našeho světa, já jimi prošla a seděla jsem zase za svým compem. Cítila jsem se báječně a pustila se do úklidu našeho bytu, a když máma přišla domů, nevěřila svým očím. Pak mne napadlo. ?Mami, dostala jsem před časem jedno cédečko, pojď se na něj podívat. Již tehdy jsem přišla na to, že má jakési účinky na psychiku, ale to víš sama dobře jako psycholožka,? a zavedla ji ke compu a dala disk do mechaniky a modlila se, aby nevyskočilo okno s požadavkem hesla. Nevyskočilo, naopak naskočily známé abstraktní obrazce a já dala mámě sluchátka, aby si poslechla i hudbu. Takřka po měsíci jsem pocítila v podbřišku v podvečer nepříjemné bolesti a svěřila jsem se mámě. ?Nevím, co to s tebou je, ale je to divné, měsíčky ? tedy své dny bys dostávat neměla, ale pro všechny případy si vezmi vložku. Poslechla jsem ji a udělala dobře. Ráno jsem tekla jako Dunaj, jak řekla máma a hned jak skončily, mě zavedla k doktorce. Ta kroutila hlavou jak je to možné a já si vzpomněla, že tam v onom světě asi všechno udělaly proto, abych tou opravdovou ženskou se vším všudy byla, chránila jsem se ale cokoliv povědět. Pak doktorka jen řekla, že je mnoho věcí mezi nebem a zemí. Mezi tím jsem dostala nové identifikační doklady, přestoupila na jinou školu a definitivně, i pro úřady jsem se stala ženskou. Ještě ale předtím jsem samozřejmě chodila za Eliškou. ?Tak nevím, mám-li ti stáhnut kalhotky a zkontrolovat, jestli jsi holka.? ?Kontrolovat mě nemusíš, ale stáhnout kalhotky ano. Nyní ale i jindy??


zpět nahoru  nahoru
TOPlist